Byl to živý rozhovor. Alois Hadamczik někdy i dost emotivně vysvětloval, proč je podle něj nutné zrušit v českém hokeji pozice regionálních trenérů. Rozebíral své spojení s Jiřím Šlégrem a objasňoval, jakou má pro něj a další bývalé hráče roli. Ke svým vizím potřebuje mít na své straně výkonný výbor. „Víte, čemu věřím? Že lidi tam pro dobro věci ruku zvednou. Neovládám je, ale přesvědčím je,“ říká. Poprvé vysvětluje, proč skončil na svazu Josef Řezníček.
Nový vládce českého hokeje se umí pořádně rozvášnit. Alois Hadamczik své cestě hodně věří, což poznáte i z jeho projevu. „Fakt nás máte za pitomce?“ rozohnil se v jednom případě. Svaz chtěl některé pasáže při autorizaci vysvětlit a upravit, ale deník Sport na jím zaslanou upravenou část nepřistoupil. Z povídání by se vytratila autenticita i zápal, s jakým hokejový prezident hájil své postoje.
Brzy budete ve funkci pět měsíců, což je při dvouletém cyklu už skoro čtvrtina období. Často slyším, že nikdo v hokeji moc neví, co se má změnit do listopadu, do ledna a kde má být český hokej v létě 2024, až přijdou další volby. Existuje nějaký takový plán?
„Vždyť je to jasné, chceme změnit hokej tak, že kluby získají víc peněz na trenéry a právě kluby budou vychovávat hráče. Právě ony ponesou zásadní zodpovědnost za výchovu hráčů a za kontrolu práce trenérů. Tohle je zásadní změna, zmizí velký ansámbl regionálních trenérů.“
Svaz zařídí, že soukromé subjekty, tedy kluby, získají víc peněz na své trenéry?
„Samozřejmě, svaz dostává dotace a nebude je dávat na to, že regionální trenér někam jede a udělá si jen čárku. Naším cílem je, aby každý klub měl co nejvíce profesionálních trenérů mládeže, aby se věnovali dětem v plné míře. Musíme mít trenéry, kteří jsou vzdělaní, vybírá si je klub a on na ně bude dohlížet. Když pošleme ze svazu víc peněz, tak nebudeme klubům na trénink vysílat nikoho, kdo trénoval maximálně nějakou nízkou soutěž a akorát straší lidi.“
Tím myslíte regionální trenéry?
„Ano. Nám takhle teď uteklo deset milionů korun.“
Ročně za projekt regionálních trenérů mládeže? Nestojí polovinu?
„Mluvím o regionálních trenérech a regionálních trenérech brankářů, k tomu skills (trenéři dovedností) za čtyři miliony. To je celkem zhruba patnáct milionů. Dlouhodobě si děláte nějaký názor a taky jsem diskutoval s minulým vedením svazu (o regionálních trenérech – pozn. aut.). Teď jsem převzal čísla, která vám klidně dodám. Když přijede ke mně na Moravu někdo jednou, maximálně dvakrát ročně, ukáže mi hodinu trénink. Co si z toho jako zkušený trenér vezmu? Nic.“
Počkejte, ale myšlenka, že mám regionální trenéry řízené svazem, kteří jezdí po malých klubech, pracují tam s trenéry, podílejí se na vývoji, přeci není špatná. Že to kolikrát nefunguje, někdy trenér nepracuje, není věc projektu, ale že ho systém nehlídá. Nestálo by spíš za to nastavenou věc reformovat?
„My nejsme policie , ale hokejový svaz.“
Ale svaz regionální trenéry platí. Proč by je nehlídal?
„Tak jinak, budete třeba manažer Vítkovic a my ze svazu nastavíme, kolik trenér juniorky a dorostu musí mít peněz. Dáme pro trenéry dotační peníze, nad rámec přidáme další peníze, které seženeme. Bral byste to?“
Určitě.
„Pokud ale v klubu nebudete dobře pracovat a nebudete mít dobré trenéry, nikoho si nevychováte. Jdete proti sobě, dostáváte na výchovu peníze, tak se podle toho zachovejte. Kluby si musí uvědomit, když nedonutí trenéry k lepší práci, ať už přístupem, zarputilostí, zodpovědností, nemůžeme změnit mládežnický hokej. A proto ztratil systém regionálních trenérů svůj význam.“
Jak bude vypadat hokej, když teď juniorská liga nevychovává hráče ani pro Chance ligu?
„Změna je, že dobře zaplatíme trenéry, on totiž nemůže přiběhnout pět minut před tréninkem, udělat jednotku a pak běžet na brigádu. Mám v tomhle pravdu?“
Nerozporuju, máte.
„Vidíte, jasně nastavíme propozice, kdy trenér musí být v šatně, co musí dělat. Tohle chystáme a připravujeme i další projekty. Diskutujeme, nejsou to jen rozhodnutí od stolu. Nyní měníme, že místo regionálních trenérů zavádíme profesionální trenéry u mládežnických reprezentací, dostanou dobrý plat, auto, GPS a CCS kartu. Skončí jim soustředění a je pak čeká práce na měsíčním plánu, který s nimi vyladíme. Jeden trenér dostane širší kádr hráčů (30-35) a bude po celé období sledovat jejich výkonnost, tělesnou připravenost, bude jezdit do klubu a komunikovat s trenéry daných kategorií. To samé platí pro trenéry brankářů a všichni by měli chystat i semináře. Kdo se bude chtít vzdělávat, tak bude. Kluby pak musí vyřadit ty, kteří nemají zájem se posouvat a nepracují dobře. Je potřeba kluby přesvědčit, ať tlak vychází od nich. Sjednotíme i testy připravenosti, aby bylo jasné, kdo má hráče nachystané a kdo ne. Všechno připravené máme. Tím jsem, myslím, odpověděl dost podrobně, ne?“
Opravte mě, jestli se pletu. Ale chápal jsem regionální trenéry tak, že mají jezdit do Žďáru, Třemošné, do Litomyšle, tam mají pomáhat nastavovat tréninkové procesy, ať mládež kvalitně trénuje i v malých klubech. Když půjdu do důsledku, velké kluby prostředků mají dost, jen za ně radši přeplatí hráče do extraligy. Ony je mohou investovat do vlastního rozvoje, je to o preferencích. Nebo ne?
„Počkejte, podívejte se roky zpátky, žádní regionální trenéři nebyli. Hráči v malých klubech rostli taky. Víte, co vám řeknu? V malých klubech je jedna věc úplně nejlepší, vidíte ji třeba v Americe. Tam trénují rodiče.“
Ano, tu nejnižší a nejlevnější úroveň „A“, když jdete na nejvyšší „AAA“, tak tam jsou placení profesionálové, což je dost velký rozdíl.
„To je pravda, od deseti let výš to tak je. Bavil jsem se o tom s Markem Židlickým , který vychovával takhle za mořem svého syna. Ale když se vrátím k nám, viděl jste vůbec někdy kvality regionálních trenérů? Jak na hřišti pracují? Já je viděl. Udělal si třeba jen čárku a šel. To je asi špatně.“
A o tom právě mluvím. Na tenhle případ jistě narazíte, ale neříká, že projekt je nutně špatný. Říká, že zmíněný člověk je flink a že svaz nekontroloval, co zavedl. Myšlenka, že kvalitní a zkušený trenér vzdělává jiné trenéry v malých klubech, se špatně nejeví.
„Říkáte kvalitní a zkušený. Proč, když jsou tak dobří, nepracují v klubech? Pak by si přeci vzali tým a něco s ním předvedli. Kecat, udělat kemp u mě v Kravařích, tancovat kolem kuželů? To je snadný. Vezmi si tým, ukaž výsledky! Udělat si kemp, vzít si za něj patnáct litrů je snadný.“
Jen jste odbočil k soukromým kempům. Já se bavím o regionálních trenérech.
„No a ti nejsou respektovaní trenéry ani kluby.“
Tak vyberu takové, kteří budou, ne?
(usměje se) „Zkušený trenér vám nebude dělat za pětadvacet tisíc, ani za čtyřicet ne. Ten chce osmdesát.“
Proč nemůže roli krajského trenéra plnit třeba mladý trenér, který hrál hokej do juniorů, pracoval někde v klubu a dál se vzdělává? Má elán, chce se někam posunout. Malému klubu má takový člověk co dát, postupně prostředí posouvá, rozvíjí.
„Vzdělaný trenér je jedna věc. Ale že jsem si přečetl knížku? Tak jsem se akorát něco naučil. Pak je ale praxe! Podívejte, já chci zkušené kluky u reprezentací, kteří budou dobře zaplacení.“
Což je ale risk, ne?
„Jaký risk?“
Protože pořád mluvíte jen o té špičce. Podhoubí hokeje necháte žít vlastním životem.
„Víte, co je důležité v podhoubí? Aby tam všichni milovali hokej, aby dali možnost dětem bruslit.“
Aby měli peníze a věděli, jak učit děti pohybový rozvoj, bruslení a posouvat je v hokeji?
„Hlavně, ať nechají v začátcích děti hrát a nekafrají do toho. Někteří chytráci jim kolikrát tak radí, že... Já bych se postavil a hodil dětem puk. Díval se, kdo a kam umí nahrát, upozornil je, ať zvednou hlavu. Víte, co je nejhorší? Někteří trenéři děti kolikrát hrát nenechají. Okopírují někde cvičení a trenér, který kopíruje cvičení a neví, proč ho dělá, není trenér. Radši, ať děti dostanou volnost. A jestli někdo vyniká, přijde vyšší kategorie, kde už jsou vzdělaní trenéři. Když vezmu peníze Litoměřic a z regionálních trenérů, tak máme pro kluby 30 milionů, které se jinak hodily do kanálu.“
Jen tedy pak musíte mít ale konkrétně vypsané úplně nové programy. Pokud se nepletu, nejde jen vzít a přesunout. Pořád jen slyším, že „dáme“. Odkud?
„Fakt nás máte za pitomce? Tohle přeci víme, jednáme s NSA (Národní sportovní agenturou) o možných programech podpory.“
Nemám vás za pitomce. Jen když se vrátím zpátky na začátek, prostředí netuší, kam hokej míří. Nepředstavil jste nikdy konkrétní vizi s daty a plány. Proto se ptám.
„Delegáti mě přece zvolili proto, že něco v hlavě mám a že mám s hokejem zkušenosti. Přeci nemůžu vzít peníze a svévolně je někam přesunout, na dotační peníze píšeme programy. Neděláme chyby. Když budeme chtít prostředky navýšit, je třeba postupovat podle propozic programů a navýšení provést z peněz získaných od reklamních partnerů. Celou dobu se tady nadává na svaz. Chci, ať se nenadává vůbec, a když už něco, tak ať jde vše konkrétně za kluby. Přijdu klidně na APK (Asosicace profesionálních klubů) a řeknu jim, kdo měl nejhorší testy připravenosti. Pokud to oznámím takhle veřejně, někdo se třeba zastydí a doma začnou pracovat úplně jinak. Tohle je hlavní smysl změny.“
Vy se tady trochu rozčilujete. Ale nemyslíte si, že takhle jste měl vystupovat už dřív a říkat celému hnutí, co chystáte?
„A jak to mám udělat?“
Máte na svazu svůj tiskový aparát, navíc byste měl být víc slyšet a vidět.
„Zaprvé jste mě nikdo neoslovili. A hlavně změny, které se připravují, potřebují svůj čas, a proto nemůžu dávat polovičaté rozhovory.“
Nesouhlasím, oslovili. Vy jste chtěl dělat výstup až po uzavření auditorské zprávy, že oznámíte všechno najednou.
„A teď jste mě oslovil a poslal otázky, které nejsou z vaší hlavy, pardon.“
Zajímavé. Z čí by asi tak byly?
„Nejsou. Dostanu od vás dotaz, že pode mě bude spadat Jiří Šlégr , kam bude jezdit a koho bude mít na starosti.“
Jistě, byl to váš protikandidát v prezidentské volbě, teď je členem výkonného výboru a dostal jsem se k informaci, že Jiří Šlégr má být jedním z trenérů, kteří budou objíždět republiku. Ptal jsem se, co bude náplní jeho práce a jak má nový model vypadat. Co je na tom špatného?
„Dobře, nic. Vysvětlím vám, co mě tak dráždí. Jirka se cítil podvedený, protože mu neřekli věci, které se na svazu děly. Někteří lidé jsou proti Jirkovi. Proč jste tam nenapsal, že pode mě spadá Jarda Jágr a co bude dělat?“
Protože jsem se dostal k informaci, že tam má být Jiří Šlégr. To je moje práce, zjišťovat, co se v hokeji děje.
„No a proč se k vám dostala informace o tom, že se mnou spolupracuje Šlégr? Protože on ukázal, že je charakterní kluk, jasně řekl, že nebyl informovaný dřív tak, aby za něco mohl zodpovídat.“
V Králově výkonném výboru?
„Jasně. Prostě měli někteří lidé zlost za Šlégra, tak hned se vytahuje, že má spojitost s Hadamczikem. Tu informaci máte ale špatnou, Jirka Šlégr je jeden z členů výkonného výboru. Nebude jezdit po klubech, ale bude společně s osobnostmi českého hokeje, jakými jsou například Jarda Jágr, Plekanec , Nedvěd , Židlický, Šmíd, Michálek, pomáhat u mládežnických reprezentací. Dáváme jasně najevo, že chceme mladým klukům předat názory a zkušenosti osobností, které nás proslavily ve světě. Celkově chceme ukázat, že národní tým je pocta, speciální věc. Už i kabina šestnáctky musí vypadat úplně stejně jako u dvacítky. Dáváme jasně najevo, co reprezentací můžete získat a co můžete ztratit. Pak je tady další věc, zatím fáze úvah a plánů. Ale jak byste třeba odměnil vítěze extraligy dorostu a juniorů?“
Zařídil bych jim výlet na NHL do Ameriky.
„Děkuju. Přesně tohle mám v hlavě taky, jen musíme všechno prokalkulovat a projednat. Chceme klukům ukázat, kam mohou dojít. A co k tomu potřebujeme? Ne regionálního trenéra, ale vzdělaného trenéra v konkrétním týmu. Klíčové je, aby se nastavilo takové prostředí, že když se kouč otočí a hráč udělá o pět kliků méně, pochopí, že šidí sebe, nikoho jiného.“
Často o svých plánech ale hovoříte jako o hotové věci. Co když narazíte u výkonného výboru? Přeci všechno musí odsouhlasit.
„Vím. Ale jaký mám mandát? Třicet jedna hlasů z voleb, celý život pracuju jako trenér a za mnou je pět medailí v nároďáku a sedm v extralize. Víte, čemu věřím? Že lidi ve výkonném výboru pro dobro věci tu ruku zvednou. Neovládám je, ale přesvědčím je.“
A když ne?
„Tak pak udělám tiskovou konferenci, kde vysvětlím podrobně moje vize s tím, že je výkonný výbor neodsouhlasil. Ale věřím, že 16. listopadu se tím budeme zabývat. Všechno mám rozpracované, všichni členové dostanou informace. Musím si věřit, že je přesvědčím. Třeba s Jirkou Šlégrem jsme proti sobě stáli ve volbách, ale neřvali jsme na sebe, nepomlouvali se. Já pouze dostal víc hlasů a dnes spolupracujeme. Pevně věřím, že výkonný výbor všechno podpoří.“
Tím pádem výkonný výbor vše, co plánujete, do detailu zná a má se podle čeho rozhodovat?
„Samozřejmě. Některé věci z minulosti se líbit nemohou, protože žasnete, co se dřív dělo. Za sponzora máte Škodovku, ale vy kupujete jiná drahá auta Porsche Cayenne a Jeepa za 10 milionů, což mi nepřijde normální. Tohle se už dít nesmí. Zásadní taky je, že s kluby v Česku musíme mluvit, přesvědčit je o naší cestě, získat si je. Nechceme nikomu něco nařizovat. Pokud nám nepomohou ony, jsme tady k ničemu. Právě kluby jsou nejdůležitější.“
Na svazu jste taky provedli první čistku, ale nijak jste ji nekomentovali. Josef Řezníček a Petr Studnička skončili proto, že jsou spojeni s érou Tomáše Krále?
„Nejsem mstivý člověk. Provedli jsme reorganizaci, změnu řízení. Pepa Řezníček pracoval na sportovním úseku a my jsme řešili, jestli jej v takové funkci potřebujeme. Kdysi pracoval jako agent, pak dělal ředitele extraligy. Když ve funkci skončil, zavánělo mi to tím, že dostal takovou náhradní funkci. Beru sportovní úsek jako důležitou věc a nechtěl jsem, aby tady někdo měl náhradní funkci.“
Pokud jsem to ale dobře pochopil, pozice šéftrenéra Filipa Pešána se rozpadla na víc funkcí. Něco obsáhne Jiří Kalous, něco měl mít na starosti Josef Řezníček. Jeho roli vy tedy dál rozštěpíte?
„O Filipu Pešánovi se bavit vůbec nechci. Co se týká trenérských kvalit, Pepa mi do výchovy mladých prostě neseděl. Řídil extraligu, což není výchova mladých kluků. A pak jste se ptal na Studničku. Kdybych se měl zbavovat Králových lidí, musím přijít, jak ve správné západní firmě, všechny pozvat do kanceláře a rozdat hromadné výpovědi.“
Proč jste do toho nešel?
„Tak by to mělo být. Když někdo dělá dlouho na jednom fleku a dělo se na svazu, co se dělo, tak hodně jedinců se na určitých činnostech podílelo. Není řečeno, že k nějakým dalším krokům ještě nedojde, chci korektní firmu, kam může kdykoliv přijít finanční úřad nebo policie a vím, že všechno je v pořádku. K tomu chci na vysoké úrovni sport. Se Studničkou jsem měl obrovský problém v osmnáctce. Písemně jsme mu dali nominaci reprezentace. Druhý den jedu autem, volal mi, že viděl zajímavého hráče na Spartě, tak jestli ho může dát mezi náhradníky. Řekl jsem, že klidně. Jenže to byl Slovák František Gajdoš. Nevolal jste mi pak náhodou kvůli tomu vy?“
Ano, přišlo mi zvláštní, co jste udělali.
„A všichni na svazu měli srandu samozřejmě ze mě. Volal jsem Studničkovi, že ho zachráním. Ať zavolá do novin, že se stala administrativní chyba a omylem se tam přepsal hráč ze Sparty. Pak jste mi zavolal a já vám řekl, že dám klidně písemně, že jsem hráče nenominoval. Studnička se do mě pustil, že jsem mu naložil. Ale já že mu naložil? On udělal chybu, mě všichni zesměšňovali. On pak jako manažer odstoupil. Když jsem přišel na svaz, Studničku jsem neřešil. Dvakrát jsem slyšel, že nepracuje, jednou od Martina Urbana, to samé říkal Milan Hnilička . Nepletl jsem se do toho, ale řekl jim, že pokud to tak je, ať mu dají výpověď. Takže žádná msta, žádný Král. To opravdu nehraje roli.“