Ales_36
Moták o Bučkovi: Reakce byla až druhá věc, věřím mu. Popsal i Vránův stav
Autor: Květoslav Šimek
Třinecký trenér Zdeněk Moták
Jakub Jeřábek (vpravo) slaví gól se spoluhráči z Třince
Oceláři využili proti Mladé Boleslavi hned v první třetině dvě přesilové hry
Třinecký trenér Zdeněk Moták během utkání v Pardubicích
Prohrát první čtyři domácí zápasy v novém angažmá? Navíc s týmem, který obhajuje tři mistrovské tituly v řadě za sebou? Nic příjemného. Trenér Zdeněk Moták (58) vzteky do košů v třinecké šatně nekopal, to nemá v povaze. Postupně se s Oceláři vrací na vítěznou vlnu a ve čtvrtek od 17:00 jejich formu otestuje lídr tabulky z Pardubic. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz mluví o týmovém rozjezdu, zraněném kapitánovi Petru Vránovi i angažování Samuela Bučka po konci v KHL.
Jaká ve vašich očích byla první čtvrtina a rozjezd v novém klubu?
„Začátek jsme měli špatný, to musím sportovně přiznat. Hráči si museli zvyknout na nového trenéra, já si musel zvyknout na hráče. Úvod nám zle nevyšel a museli jsme dohánět ztrátu, kterou jsme si doma nadrobili. Pak jsme ale zabojovali a z jedenácti utkání měli průměr 1,73 bodu na zápas. To není úplně zlé, ale já bych si to představoval mezi 1,8 až 1,9. Ve vyrovnané tabulce by byl průměr dva body na zápas velký úspěch.“
Neměl předchozí trenér Václav Varaďa ve zvyku tři body na zápas?
„Nevím, já nejsem Václav Varaďa.“
Narážíte na jeho odkaz často?
„Ani ne. Venca v Třinci zanechal hlubokou brázdu, jeho cesta měla obrovský úspěch. Třikrát za sebou vyhrál titul. Mnozí to stále vnímají, Venca má svoji cestu, ta byla úspěšná. A já mám taky svoji cestu.“
Říkal jste, že zvykat si musí hráči i trenéři. Kdo to měl složitější?
„Pořád si zvykáme. Já musím kluky poznat nejenom po hráčské stránce, ale taky po lidské. I to k práci potřebuji. Za dva a půl měsíce jsme se ještě úplně nepoznali, ovšem pomaličku a postupnými kroky se poznáváme. Je to o důvěře. Aby hráči věřili tomu, že s nimi hrajeme fér hru. Abychom pak mohli postupně, level po levelu, stoupat nahoru.“
Jak vám bylo, když jste měli čtyři prohry z prvních čtyř domácích zápasů? A z nich jen jeden bod?
„Těžce. Máte nějakou zodpovědnost vůči organizaci, hráčům, i sobě. Co se dá dělat? Můžete nezřízeně požít nějaký lehce návykový nápoj nebo použít baseballovou pálku na opodál stojící nepotřebný předmět. Ale to je zbytečné. Usínáte s tím, že hrajete hokej, probouzíte se v noci, že hrajete hokej a ráno s tím samým procitáte. Pořád to ve vás je. Jsem rád (klepe na stůl), že jsme pak díky profesionální práci dokázali bodovat. Neříkám, že jsme z nejhoršího venku, pracovat musíme dál, ale můžeme na výkony navázat.“
Žádný nepotřebný koš to tedy v kabině opravdu neodnesl?
„Ne, ne. Nejsem toho zastáncem. Mnohdy to třeba pomůže, když zařvete a něco před hráči rozkopete. Aby se myšlenkami dostali jinam, ale z dlouhodobého hlediska je to zbytečné.“
Od začátku sezony vám chybí kapitán Petr Vrána. Jak to s ním vypadá?
„To je velká ztráta. Kapitán, první centr, duše týmu. Jsem rád, že na to hráči zareagovali a pracují i bez Havrana. To je do budoucna důležitá zpráva. Bohužel je to dlouhodobá záležitost. A nechyběl nám jen on, ještě nikdy jsme nehráli v kompletu. Abychom si řekli – tak, teď máme nejsilnější možnou sestavu. Pomalu se vrací Erik Hrňa, ale pro změnu vypadli Miloš Roman, Dravec (Vladimír Dravecký). Všechno zranění vyplývající z utkání, nastřelená ruka, vykloubený palec a podobně.“
Vrána byl na předsezonní tiskovce a mluvil za tým. Tehdy už jste věděli, že bude chybět?
„Nechci moc mluvit za Petra, ale věděli jsme, že tam zranění je. Byly dvě možnosti. Buď to nechat a spravit po sezoně, ale to by musel hrát pod opichy, tlačil by to před sebou a nemohl by podat stoprocentní výkon. Až při operaci se zjistilo, že zranění je tak vážné, že ho do hry pustí až za dlouhou dobu. Sešlo se to velice nepříznivě. Mužstvo to vzalo, vstali noví bojovníci a chtějí mužstvo vést. Jádro je velice silné.“
Jak do něj zapadají letní posily? Při výsledkově slabém rozjezdu to měly s adaptací složitější?
„Potřebujete je dostat do nového systému, musí si zvyknout na prostředí organizace, která je velice náročná. Přestěhovali se, hledali bydlení, školy, školky... Snažili jsme se, aby jejich adaptace byla co nejrychlejší, ne mnohdy se to podařilo. Ale jdou krůček po krůčku. A dostávají se do toho. Vožuch (Daniel Voženílek) do toho skočil nejlépe, Hudy (Libor Hudáček) se zvedá a také od Keby (Jakuba Jeřábka) mají výkony vzrůstající tendenci. Přidat musí Čukste.“
K čerstvým posilám patří slovenský útočník Samuel Buček, který neuspěl v ruské KHL. Po jeho angažování přišla vlna negativních reakcí. Jak to vnímáte?
(chvíli přemýšlí) „Válka bezmála tisíc kilometrů od nás je něco nepředstavitelného, hrozného. Žili jsme v domnění, že se nic takového nemůže stát, nikdo nebyl na něco takového připravený. Všichni normální a soudní lidé musí ruskou agresi na Ukrajině odsoudit. Když to začalo, tak jsem si doma připravil vojenskou knížku, jsem ještě záložák. Kdyby něco, budu mezi prvními, kdo se přihlásí bránit svoji zem. Jsem motostřelec, takzvaný bigoš (pozemní vojsko), přežití asi jedenáct vteřin. Na druhou stranu bych osobně nechtěl někoho hodnotit podle toho, jestli jde do KHL, nebo nejde. Každý z těch kluků to řeší podle sebe. Já, i kdybych měl dostat hodně peněz, bych tam nešel.“
Takže co? Na Bučka jste nahlížel jen jako na hokejistu, když byla šance ho získat?
„Ano. Otevřeně se přiznám, že reakce lidí na jeho příchod byla až druhá věc, která mě napadla. V první řadě jsme na něj nahlíželi jako na sportovce a hokejistu.“
Překvapila vás masivní reakce?
„Vím, že vlna negace byla a je. Byť jsem Facebook zrušil, Instagram a Twitter nemám a diskuze pod články nečtu. To bych se o sobě mohl dozvědět nepříliš pěkné věci. Řeším to ze svého pohledu a hlediska, jaké jsem schopný si vytvořit.“
Jak s tím hokejově bojuje Buček?
„Myslím, že ještě ukáže, že je kvalitní hokejista. Já mu věřím.“
Po třech zápasech je bodově na nule s průměrným časem na ledě 7:14. Prostor a čas dostane?
„Dostane. Má málo času, ale on byl schopný akceptovat, že si musí na větší ice time šáhnout tím, že bude podávat kvalitní výkony. Je v něm potenciál.“
Z první čtvrtiny máte odložené zápasy v Hradci a s Olomoucí. Váš bývalý klub to řešil přes vás?
„Pamatuji si, jak mi loni Venca (Varaďa) volal, že měli nějakou epidemii nebo covid. A domluvili jsme se, že hrát nebudeme a rozdáme si to zdraví proti zdravým. Erik (Fürst) teď taky volal, že mají zraněné hráče, že by zápas potřebovali odložit. Po nějaké komunikaci a domluvě je to i celkem sportovní, že jsme vyhověli. Samozřejmě jsem se na ně těšil, jsou v báječné formě. Dělal jsem tam pět let, těšil jsem se na hráče, realizační tým i lidi kolem.“
Olomouc má o dva body víc než vy a chvíli byla i na špici ligy. Překvapuje vás?
„Ani ne. Braňo (Konrád) chytá výborně, mužstvo je pohromadě dlouho, beci jsou spolu několik let a útočníky mají velice dobré. Posílili Orsavou a Pavlem Musilem, nepřekvapili mě.“
V reprezentační přestávce se budou s třineckými fanoušky v exhibičním duelu loučit bývalé opory Polanský, Adamský, Krajíček a Hamerlík. Bral byste takové borce do týmu?
(usměje se) „Jasně, ale počítám, že už se zlanařit nenechají. Jsou to hráči světového kalibru, zanechali hlubokou stopu nejenom v třineckém hokeji. Je dobré se s nimi rozloučit.“