APW
Obránce Sparty David Němeček slaví gól v bitvě proti Pardubicím
David Němeček ze Sparty tlačí k ledu olomouckého Jakuba Navrátila
Pohled na choreo fanoušků Sparty během domácího utkání
David Němeček ze Sparty napadá Milana Gulaše, který odhazuje puk do bezpečí z obranného pásma Motoru
Trenér Miloslav Hořava na střídačce Sparty
20zobrazit galerii
V půlce listopadu zažili vlastní sametovou revoluci. Přišel nový trenér a Sparta povstala. Klíče cinkat nemusely. Z předposledního fleku Pražané vyšplhali až na třetí. Sezonu pádů a zmrtvýchvstání v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz otevřeně popisuje obránce David Němeček. „Byli jsme v bažině. Pohnuli jsme se a sunuli se ještě níž. Změna trenéra přinesla nový impulz, nový vzduch. Vrátili jsme se k tomu, co fungovalo dřív, a hned šli nahoru,“ přibližuje bek. V neděli Sparta vstoupí do ostře sledovaného čtvrtfinále s Třincem.
Sledoval jste zápasy předkola, nebo jste si naordinoval hokejový detox?
„Neviděl jsem skoro nic. Kouknul jsem se na výsledky, občas na sestřihy. V kabině to bylo téma, o předkole jsme se bavili. Jinak jsme se ale soustředili na sebe.“
Takže není doma jediným tématem od rána do večera hokej.
„Vůbec. Jediná chvíle, kdy doma v televizi běží hokej, je sobota večer. To se hraje v dobrej čas NHL. To si k večeři pustím moc rád. Extraligu nebo jiné soutěže si ale nepouštím.“
Sbíráte inspiraci? Často navíc hraje v tenhle dobrý čas Boston.
„Přesně tak. Zrovna onehdy jsem koukal na Bruins s Rangers. Boston dominoval, soupeře úplně přejeli. Koukám na obránce, nějakou inspiraci tam člověk najde. Že bych se ale zaměřoval na nějakou individualitu, to ne.“
Zpátky do extraligy. Určitě vám hodně pomohlo, že jste uhráli první čtyřku a nemuseli se pachtit v předkole, že?
„Rozhodně, je to velká výhoda. Byli jsme pobouchaní, měli drobná zranění. Teď byl čas potrénovat, odpočinout si.“
Byl důležitější odpočinek pro hlavu, nebo pro tělo?
„Troufnu si říct, že spíše pro hlavu. Mohli jsme vypnout, na pár dnů orazit. Tělo toho snese spoustu, ale hlava ne. Když je čistá a klidná, funguje pak mnohem líp i tělo. Vybojovat čtyřku byl cíl od začátku sezony. Jízda ve druhé polovině ročníku byla skvělá.“
V polovině listopadu to na splnění cíle nevypadalo.
„To je fakt. V tu chvíli jsme se přestali koukat na tabulku a šli fakt zápas od zápasu. Strašné klišé, ale bylo to tak. Dělali jsme malé krůčky.“
Byly chvíle, kdy jste na tabulku opravdu nekoukal?
„Byly. Úplně jsem ji ignoroval.“
Vážně? Tohle mi totiž přijde jako věc, kterou hráči často opakují, ale není to pravda.
„Když jsme na tom nebyli dobře, fakt jsem tabulku úplně vypustil. Jo, když jsme byli nahoře, už jsem to sledovat začal. Zajímalo mě, jak jsme na tom v boji o čtyřku, pak v boji o druhé místo. Jsou tací, kteří to sledují hodně. Furt počítají, kalkulují. Opravdu se ale najdou i kluci, kteří na tabulku fakt nekoukají. Já jsem spíše ta druhá skupina.“
Pod bývalými trenéry jsme se určitě neflákali
Vrchol je teprve před vámi, už teď si ale můžeme říct, že vaše sezona byla hodně náročná. Liga mistrů, Spengler Cup, k tomu dohánění velkého manka z mizerného startu.
„Od půlky listopadu jsme museli jet nadoraz. Nebylo to ideální, určitě jsme si to představovali jinak. Mysleli jsme si, že to bude od začátku šlapat, že si vlak ujet nenecháme. Stal se ale opak. Nějaké síly nám to vzalo. Asi to tak ale mělo být. Teď věřím, že nás to posílilo. Kdybychom prošli základní částí jako nůž máslem, tak tohle nepoznáme. Už teď jsme zocelení těžkými situacemi a důležitými zápasy.“
Měl jste už dříve pocit, že to pod trenéry Pavlem Paterou a Patrikem Martincem nebude fungovat?
„Měli jsme nové trenéry, snažili se hrát úplně nový systém. Víte, že to nejde hned. Ze začátku se nám nedařilo hrát hokej, jaký jsme chtěli. Neuměli jsme efektivně aplikovat styl hokeje, jaký trenéři chtěli. Vnímáte, že to není ideální, to je jasné. K adaptaci ale nedošlo, proto vedení oba kouče odvolalo.“
Každý kouč má svůj rukopis. Neptali jste se ale, proč styl měnili tak radikálně? V minulé sezoně něco fungovalo, základ se ale rozbil a překopal.
„Říkáte to dobře, každý trenér má nějaký svůj styl hokeje. Kouká na něj jinýma očima. Pánové Patera i Martinec to určitě mysleli dobře. Dělali, co bylo v jejich silách. Že to nevyšlo, je druhá věc. Občas se to stane.“
Snažili jste se i s trenéry mluvit, řešit situaci? Přesvědčit je, že tenhle styl prostě nefunguje?
„Samozřejmě, debaty probíhaly. Radili jsme jak uvnitř týmu, tak i s trenéry. Byli jsme otevření změnám. Něco se stalo. Pak to ale bylo ve fázi, že už nešlo otočit a nastartovat.“
Jak odpovíte na laickou otázku, že přece na ledě hokej hrají hráči? Trenér vás neovládá joystickem. Jak je možné, že nefunguje nic, pak přijde nový kouč a hned šlapete?
„Víte, hokej se za poslední roky strašně změnil. Je to úplně jiný sport, než býval dřív. Před dvaceti lety to hráli hráči z velké části sami. Byl menší apel na systém. Kluci to uhrávali vlastní hokejovostí. Ale dneska? Hokej je extrémně postavený na systému. Když je nastavený dobře a mužstvu typově sedí, je to strašně silná zbraň. Máte pasti ve středním pásmu, to dřív nebylo. Přišli s tím Finové. Teď podobně hraje i český nároďák nebo Třinec, který takhle urval tři poháry. Hraje se proti tomu těžko. Nemusíte mít o tolik lepší hokejisty, ale systémem dokážete porazit i hokejovější a lepší týmy.“
Takže jednoduše, prostě vám nesedl herní styl Patery s Martincem.
„Byl to jeden z faktorů. Další byl ten, že když se nedaří, padáte do bažiny. Spadnete tam a už se jen plácáte. Pohnete se, ale stejně se sunete níž a níž. Změna trenéra pak do týmu přinese nový impulz, nový vzduch. Není to pravidlem, ale ve velké většině případů se tým aspoň trochu zvedne. Nám to pomohlo moc.“
Vám se navíc vracel dobře známý a úspěšný kouč Miloslav Hořava.
„Určitě. Absolvovali jsme společně dvě minulé sezony. S ním v zádech jsme měli výsledky. Změna to pro nás tím pádem nebyla tak radikální. Vrátili jsme se k tomu, co chtěl dřív. Tím to bylo jednodušší, proces změny trenéra byl hladší.“
Zarazilo mě ale, že jsem z týmu slyšel i věty typu, že se pod bývalými trenéry nepracovalo tak tvrdě, jak by bylo záhodno. Co vy na to?
„Nemyslím si, že bychom to my hráči flákali a kašlali na to. Každého štvalo, že se nedaří. Nikdo nešel dobrovolně prohrávat. Spíše šlo o to, jakým způsobem byly poskládány tréninkové jednotky. Když jsou v tempu, postavené dobře, tak se člověk na ledě nezastaví. Nemáte chvíli na vydechnutí. To tam popravdě úplně nebylo. Určitě, zdůrazňuji, určitě jsme nic jako hráči nešulili.“
Dovedete popsat rozdíly v přístupu trenérů Patera a Hořavy? Z dat vyplývá, že jste se víc zatáhli. Přestali jste tak aktivně napadat, základ hry se postavil na jiném principu.
„Říkáte to naprosto správně. Všichni ví, že se pan Hořava zaměřuje spíše na defenzivu. Jeho apel byl v tomhle mnohem vyšší. Trenéři Patera s Martincem jsou bývalí útočníci, chtěli se prezentovat hlavně aktivním, ofenzivním hokeje. Vzadu jsme ale tápali. Příchod pana Hořavy nám hodně pomohl v defenzivě. Najednou jsme začali líp pracovat v obranném pásmu. Rapidně se zlepšila oslabení.“
Bylo znát, že byli oba bývalí trenéři během svých aktivních kariér útočníky?
„Ano, bylo. Oba moc dobře ví, že hokej není jen o útočení. Nechtěli mít na ledě pět útočníků. (směje se) Pan Hořava ale sám obránce byl, hrál v NHL. Je v tomhle naprostá špička. Víte, sám si absolutně nedovedu představit, že bych já jako celoživotní obránce měl teď jít trénovat útočníky a něco jim říkat, radit jim. Na rovinu říkám, že kdyby mě teď kouč posunul do útoku, tak jsem úplně ztracenej. Nevěděl bych jak napadat, kde se pohybovat. Na to mám vlastně skvělý příklad z kanadské juniorky.“
Povídejte.
„Hrál jsem WHL za Saskatoon. Měli jsme zraněné útočníky. V té době jsem měl docela dost bodů, takže volba padla na mě, abych to zkusil na křídle. První střídání jsem vyběhnul. Někoho jsem trefil, jezdil jsem, paráda. Druhé střídání, vletím do obranného pásma. Puk byl v rohu, takže automaticky jako obránce máte zafixované, že je to váš džob. Jel jsem tam, hráč to poslal nahoru na beka. Ten měl před sebou dálnici, protože jsem u něj nebyl. Dostali jsme gól. Už po cestě na střídačku na mě trenér mával, ať jdu druhými dvířky zpátky k bekům. (směje se) A to jsem v tom denně! Koukám na video, hraju to. Ale je to fakt něco jiného.“
Po prvním utkání s trenérem Hořavou v zádech jste mi říkal, že musíte dál makat a neuspokojit se. Jak bylo těžké se tomu vyhnout i v momentu, kdy jste měli extrémní série výher?
„Těžké to bylo. Kouč nám to často říkal. Když se daří, svádí to k tomu si někde ulevit. Právě tady ale přichází práce trenéra. To se mi na panu Hořavovi moc líbí. V angličtině se tomu říká never to high, never to low. Když se nedaří, neutápíte se ve sračkách. Když jste pak nahoře, nelítáte hlavou v oblacích. Ideální je pořád jet rovně, bez vln. Pan Hořava nás dovede držet neustále na špičkách. Ať se daří, nebo ne. Vyhráli jste desetkrát v řadě a na tréninku se křičelo. Žádná pohodička. Místo střelby žabička na pohodu? To u něj neprojde.“
Patří k tomu i Hořavova pozápasová hodnocení? Soupeře jste v pohodě přejeli a on přišel s tím, že jste byli dvě třetiny horší a jen díky brankáři jste to zvládli.
(usmívá se) „Řekl bych, že jo. Říká, co je potřeba. Když je spokojený a tým odvede opravdu dobrou práci, umí nás pochválit. I takovým hodnocením nás ale pořád drží při zemi. Vyhraje se, ale nám ujede pár detailů? Tak mu to vadí. Přesně tohle potřebujeme.“
Taky jste začali zvládat vyrovnané zápasy, které jste na startu sezony ztráceli. Nepřijde mi, že by to byla otázka štěstí.
„Taky si myslím. Musíte tomu jít naproti, výhru si zasloužit. Pár výher nám dodalo sebevědomí. Řekli jsme si, že máme dobrý tým, že umíme vyhrávat, že umíme hrát hokej. V hlavě to strašně pomůže. Hledal bych za tím primárně psychiku.“
Poslední krok v play off? Jako jet v autě, když se vám chce strašně na záchod
Byla v sezoně chvíle, kdy jste opravdu propadal depresím? Kdy jste měl v hlavě myšlenky typu, že se snad nezvednete a budete se v bahně plácat zbytek sezony?
„Že bych se hroutil? To určitě ne. A nemyslím, že by to tak někdo v týmu měl. Furt jsme si říkali, že kvalitu máme velkou. Že se musíme zvednout. Jen to potřebovalo čas, impulz. Příchodem pana Hořavy jsme ho dostali.“
Dalším impulzem byl z mého pohledu příchod Michala Kempného , který se okamžitě stal nejlepším a nejkomplexnějším obráncem soutěže.
„Skvělá posila! To je bez debat. Pomohl ve všech směrech. Dopředu, dozadu, při přesilovkách i oslabeních. Pro nás další beky je výborným příkladem. Na ledě i mimo. Můžete od něj spoustu věcí odkoukat, zlepšit se. Jsem rád, že ho máme.“
Najednou na NHL nemusíte koukat v sobotu večer, ale máte ji před sebou v každém tréninku.
„Přesně tak!“ (směje se)
Jak jste spokojený se sezonou z osobního hlediska?
„Hlavně jsem si přál, ať mi vydrží zdraví. Vloni jsem přišel o větší polovinu ročníku. Teď jsem nestihl Spengler Cup, což mě mrzelo, ale vypadl jsem jen na chvíli. Když jsme se začali zvedat, i moje hra šla nahoru. Hodnotím to pozitivně. Objel jsem dvě akce s nároďákem. Skvělé zkušenosti, dodají vám sebevědomí. Cítím na sobě, že pořád rostu a zlepšuju se. Až teď ale přijde ta nejdůležitější část, kvůli které všichni hrajeme.“
Kde byly body? O dva roky dřív jste jich měl skoro třikrát tolik.
„Jasně, to je jedna z věcí, které mě mrzí. Chtěl jsem jich posbírat mnohem víc. Cíle byly vyšší. Gólů jsem dal šest, což je slušné, ale asistence mi nenaskakovaly. Příležitostí bylo mraky. Když si to vybavím zpětně, sedmkrát jsem trefil tyčku. Opravdu. Pak jsem třeba hezky vytvořil šanci a spoluhráč to nedal. Což se samozřejmě stane. (usmívá se) Nebylo to tak, že bych se celý rok nepotkal s pukem. Pocit mám dobrý, někdy to tak zkrátka je. Popravdě jsem si ale stejnou otázku sám několikrát položil a odpověď nenašel.“
V neděli vletíte do play off série s Třincem. Už přišlo natěšení a nervozita?
„Už jo, blíží se to. Zdravá nervozita lehká bude, všichni se ale hrozně těšíme. Po minulém play off jsem byl hrozně zklamaný, že se nám nepodařilo dojít až na vrchol. Měl jsem v sobě pachuť toho, že mě teď čeká celá letní příprava, přáteláky, 52 kol, Liga mistrů a všechno, než zase přijde to, proč hokej hraju. Play off! Nejsem jediný, kdo to takhle má. Teď je to tady. Nemůže to být lepší. Strašně se těšíme. Naštěstí to uteklo rychleji, než jsem si myslel. Strašně to finále chceme Třinci vrátit a postoupit.“
Je prohrané finále o to větší motivací pro současnost?
„To si pište. Nechcete znovu stát na modré čáře a koukat, jak si jde soupeř pro zlaté medaile. Všichni si to moc dobře pamatujeme, ten pocit v sobě pořád máme. Uděláme všechno, abychom ho nezažili znovu.“
Cíl máte jasný, ale stejně asi uslyším, že chcete jít krok po kroku, že?
„Přesně, uslyšíte to i ode mě. (směje se) Opravdu to tak je. Nevyplácí se rovnou upínat k titulu. Není to zdravé. Mistra čekají tři těžké série. Jestli byla základní část těžká, trnitá a plná překážek, tak teď to bude ještě tvrdší. Tohle nás ale baví. Překážky, zkoušky, výzvy. Proto play off miluju.“
Tiskový mluvčí Sparty Marek Táborský mi říkal, že máte skvělé přirovnání k tomu, jak těžké je udělat poslední krok v sérii play off. Získat poslední postupovou výhru.
(směje se) „Nevím, jestli se to úplně hodí, ale dobře, řeknu to. Je to, jako když jedete v autě a chce se vám strašně moc na záchod. Když zastavíte a blížíte se k záchodu, tím máte silnější pocit, že už to prostě nedonesete a pustíte to. Ale kdybyste jeli autem dál a vůbec nestavěli, tak to ještě v pohodě vydržíte. Čím jste v hokeji blíž poslednímu kroku, tím těžší je ho udělat.“
Je nějaký klíč?
„Zkušenosti dělají strašně moc. Máme za sebou dvě dlouhá play off, tohle vám moc pomůže. Umění zvládnout sérii a postoupit nenacvičíte nikde jinde než v play off. Tohle vás 52 kol základní části nenaučí. Proto vyhrál Třinec tři tituly, díky zkušenostem. My teď uděláme všechno proto, abychom je v cestě za čtvrtým zastavili.“
