Na ledě to mezi Spartou a Třincem vře. Bouchají saze, létají jiskry. Občas cosi blafne. Emoce cloumají i s trenéry. Miloslav Hořava i Zdeněk Moták pevně stojí za svými týmy. Křičí, gestikulují. Občas vypustí ostřejší slovo. Ale po siréně? Z montérek jdou rovnou do smokingu. „Miloš je klidný člověk, já taky,“ směje se Moták. Obě tiskové konference po utkáních v Praze byly svým způsobem unikátní. Nahlédněte za jejich oponu.
Sérií hokejového play off, v nichž po sobě trenéři obou stran pálili blesky, byla v minulosti spousta. Jízlivé komentáře, útoky. Snaha soupeře rozhodit. Odvést myšlenky jinam, sebrat procento soustředění.
Válka zuří taky mezi Spartou a Třincem. Avšak na ledě. Obě strany si nedarují ani píď prostoru. Hrají fér, rozhodně ale ne v rukavičkách. Na tribunách O2 areny se v obou duelech rozlévala nevraživost. Nadávky, urážky, vztyčené prostředníčky. Nic, co by však ve vyhecované sérii vybočovalo z únosného rámce.
Když druhé utkání rozhodl v prodloužení šťastnou trefou Daniel Voženílek, střídačka Ocelářů vyskákala na led a jela se za střelcem radovat. Přímo pod kotel Sparty. V tu chvíli jejich směrem přilétla pivní sprcha. „Nevadilo mi to. Stejně jsem byl totálně zpocený,“ mávnul rukou střelec. Na špičkách jsou všichni. Pocity tryskají všemi směry.
Jiná je situace mezi kouči. Slušná, veskrze přátelská. Tisková konference trenérů začíná až poté, co skončí všechny rozhovory s hráči. V Praze probíhá kousek od šaten u stolu vedle tiskového centra.
Po prvním utkání usedá Miloslav Hořava na jednu ze čtyř židlí. „Klidně pojď hned vedle mě, my se přece rvát nebudeme,“ směje se na přicházejícího Zdeňka Motáka. „My ne! To není na nás, ale na těch vedle,“ ukáže kouč Třince směrem ke kabinám.
„Ani dneska se prát nebudete?“ ptám se po pondělním druhém mači, který byl ještě o poznání vyhecovanější než ten první. „Nevypadá to,“ usmívá se Hořava. „Miloš je klidný člověk, já taky. Byly tam chvíle, kdy emoce planou. Tak to má být, tak je to v pořádku. K play off to neodmyslitelně patří. A je to hezké! I nám dvěma s Milošem se to, myslím, líbí,“ podívá se Moták na kolegu. „Určitě, jasně! Hokej nádherný, paráda. Emoce k tomu patří,“ opáčí Hořava.
Radegast HITparáda: Sobotka obtiskl na hrazení Voženílka
Zapnout zvuk
Zášť, zloba, frustrace, křivda nebo prostá blbá nálada po prohře? Kdepak. Tohle je schůzka hokejových gentlemanů. Profesorů. Oba touží po výhře. Po úspěchu. Během utkání projevují emoce. Po siréně ale všechno končí a klidně si spolu dají kafe. Tady stesky nebo laciná popíchnutí nečekejte.
„V hráčích to během utkání vře. Jak se s vlastními emocemi během takových duelů perete vy,“ ptám se dál. „I naše emoce k tomu samozřejmě patří,“ chopí se slova Moták. „Musíte je tam jako trenér dát. Mnohdy je to výstřik, emoce jdou ven. Pak to ale musíte uklidnit, aby hráči byli v klidu. Aby se soustředili na hokej, aby dělali věci, které dělat mají.“ Hořava ho během odpovědi sleduje a pokyvuje hlavou. „Jo, mám to podobně. Jak říká Zdeněk, musí se to líbit i hráčům. Přesně proto je play off tolik speciální.“
Stačí dotazem vytvořit téma. Pak ani novináře k diskuzi nepotřebují. Řeč stočili třeba k současnému formátu play off, kdy se hraje dvakrát po sobě, aby pak byla dva dny pauza. „Raději bych hrál obden,“ říká Hořava. „Logisticky to má trochu nevýhodu, ale pro oba by to bylo stejné. Je to na debatu, kterou třeba právě vy ve Sportu můžete otevřít,“ přidá Moták. Následuje debata o tom, jak dlouho Sparta čekala po konci základní části na první duel čtvrtfinále. „Všechno jim to změníme!“ rozesměje Moták sebe i Hořavu.
Až máte pocit, jako byste se ocitli někde jinde. Jako by za sebou oba pánové neměli další nervové vypjetí po utkání sledované série.
Když tiskovka končí, oba se v dobrém rozmaru rozcházejí. „Ahoj, čau. Šťastnou cestu domů,“ popřejí si. Ve čtvrtek se oba znovu postaví na střídačku za své hráče v Třinci. Za stavu 1:1 na zápasy se tam série, která zatím nabídla dva fantastické zápasy, přesouvá. Na ledě se pravděpodobně ještě přiostří, mezi trenéry to ale nečekejte.
kdo je Miloslav Hořava
kdo je Zdeněk Moták
Bývalý hokejový obránce, který za národní tým odehrál 237 zápasů. Z MS má pět medailí, další dvě z olympiády. Třikrát vyhrál jako hráč domácí soutěž. V NHL odehrál 82 utkání.
Člen Síně slávy Českého hokeje.
V roce 2015 dovedl spolu s Radimem Rulíkem k titulu Litvínov. O šest let dřív dotáhl do extraligy Ústí nad Labem. V zahraničí trénoval MODO nebo Wolfsburg.
Je mu 61 let. V listopadu se vrátil do Sparty, nahradil Pavla Pateru s Patrikem Martincem. Tým obdivuhodně pozvedl.
Také Moták hrál během aktivní kariéry na postu obránce. Tak úspěšný jako Hořava však nebyl. Reprezentační dres nikdy neoblékl. V československé nejvyšší soutěži nastoupil čtyřikrát.
Hrál za Vítkovice, Porubu, Frýdek-Místek nebo slovenskou Dubnici.
S trénováním začal ve 38 letech. Jako asistent působil ve Vítkovicích i pražské Spartě (2013-17). Před současným angažmá v Třinci vedl pět let Olomouc.
Je mu 58 let. Tým Ocelářů převzal před sezonou po Václavu Varaďovi, který tým dovedl ke třem titulům v řadě.