Avenged15
BLOG VLADIMÍRA VŮJTKA k tématu TOP 10 českých koučů: úspěchy v Česku i v cizině. Pro repre rostou... | Radima Rulíka znám dlouho, je u hokeje řadu let a vzal to pěkně pomalu. Pamatuji si ho ještě z Ruska, hrál jsem proti němu, když byl s Ivanem Hlinkou v Omsku. Pořád se učí, hodně analyzuje. Zrovna teď si o něm čtu článek, ve kterém říká, že je hodně vznětlivý a měl by ubrat. Já si ale myslím, že ne. V mých očích je správně rozvážný. Než něco vysloví, dvakrát si to probere v hlavě, i to mu přináší úspěchy.
Většinu kariéry dělal asistenta, až v posledních letech se dostal do role hlavního kouče. To není na škodu. Trénoval vedle Jardy Holíka nebo Ivana Hlinky, jaké lepší učitele byste si přáli? Lepší škola není. Já třeba začínal jako trenér hned po hráčské kariéře. Prvních šest, sedm let nebylo dobrých, což si samozřejmě uvědomíte až později. Neměl jsem žádného poradce, zkušeného trenéra, který by mi poradil, usměrnil.
Až když jsem podruhé přišel do Vítkovic a byl jsem asistentem Honzy Soukupa, teprve tam jsem se hodně naučil. Hodně mi to dalo. Zkušenost potřebujete. To nakonec vidíme i na Miloši Holaňovi ve Vítkovicích. Prošel mnoho štací, dobrých i špatných, kde se učil. Vyzrál, ohromně se posunul, dokázal se poučit a teď se mu zkušenosti vrací.
Ono totiž není snadné přeskočit z hráčské role na trenérskou. Hlavně, když jste byl jako hráč vynikající. To pak v sobě pořád máte, jak byste situaci na ledě řešil sám. Jak tohle může zkazit!? Tohle nedat!? Vždyť je to tak jednoduché! Pro něho ano, pro průměrné hráče ne. A vy je v mužstvu potřebujete, nemůže je poslat pryč, srážet je. Pak vám výkon nepodají. Jako trenér z nich musíte dostat to nejlepší, i když nejsou tak talentovaní a nemají repre úroveň. Tohle je největší problém bývalých velkých hráčů v rolích začínajících trenérů. Miloš Holaň už to pochopil, dal dokupy vynikající mužstvo a odvádí skvělou práci. Když se bavíme o trenérech v kurzu, patří mezi ně.
Vysoko řadím i Miloše Hořavu. Nesedáváme spolu na kávě nebo na pivě, ale trochu ho znám. I z hráčské kariéry. Ano, je svérázný, má své názory, ale kam přišel, tam vždycky uspěl. Podívejte se, jak okamžitě zvedl Spartu. Má to v sobě, jenom nevydrží na místě dlouho. Když se rozhodne odejít, tak odejde, aniž by řekl důvod.
Možná chce odcházet na vrcholu a vyhnout se tím případnému poklesu a vyhazovu. (usmívá se) V podobné pozici je i Venca Varaďa. Taky z Třince odešel na vrcholu, aniž by vysvětlil, proč. I jeho jméno má zvuk. Na druhou stranu, na klubové scéně netrénoval nikoho jiného, než Oceláře. Na jeho pokračování jsem zvědavý. Přeju mu, ale musí ukázat i v jiném klubu, že je velký trenér.
Ano, tři tituly za sebou jsou velký úspěch, to se nepovede jen tak někomu. Ale v Třinci měl ideální podmínky, cestu usnadněnou. Zažil to tam jako hráč i jako asistent, klub je movitý a funkcionáři rozumní. Byli schopni si počkat, Třinec budoval mužstvo dlouhodobě a systematicky. Postupně zrálo a dostalo se vrchol. Proto jsem zvědavý na pokračování Vencovy kariéry. Jestli máme říkat, že je velký trenér, tak to musí ukázat i v jiném klubu.
Podívejte na Filipa Pešána. Liberec mu sednul, měl tam úspěchy, postavil silné mužstvo. Po něm už ten tým nikdy v takové fazoně nebyl. Pešán se pak dostal i k národnímu týmu, ale podle mého ještě nebyl vyzrálý. Nezkusil si jiný tým, reprezentace mu nevyšla a teď se po něm slehla zem. Švýcarské Ajoie je slabý tým, tam to měl těžké. Ale jak jsem říkal. Trenérskou kvalitu a práci musíte ukázat i v jiných klubech. Ve dvou, ve třech. Pak můžeme rozebírat, kdo je opravdu dobrý.