mrfederer
KOMENTÁŘ MICHALA BROŠE | Nejlepší Slovák aktuálně hrající naši extraligu? Odpověď je jasná. Třinecký Marko Daňo. Pamatuju si ho už jako mladého klučinu. Výborný hráč, ale úplně jiný typ než táta Jožo. Měl jsem ho ve škatulce dravce, bojovníka a vyloženě silového, důrazného borce. Nepříjemný soupeř, agresivní. Ale ne vyloženě bodový hráč. Měl jsem ho v jiné krabici. Pod tlakem konkurence v Americe ale prostě hledal svoji roli. V Třinci ji našel.
Úplně mě nepřekvapilo, jak dobrý hráč vlastně je. Spíš mě zaskočilo, že si top výkonnost drží od prvního kola. Vůbec nepolevuje. Extrémně důležité je, že kromě produktivity u něj vidíte pořád i herní aspekty, které ho zdobily dřív. Důraz, pracovitost. Hrát proti němu musí fakt bolet. Strašně se mi na něm líbí, že je komplexní borec, který zvládne výborně první i čtvrtou lajnu. To umí málokdo.
Samostatná kapitola je přesilovková letka Ocelářů, které je Marko součástí. Mám je nakoukané perfektně, sleduju je každý zápas. Jejich početní výhody by mohly být v hokejové učebnici. Právě Marko má extrémně důležitou roli. Hraje na místě takzvaného bumpera. Je to flek mezi kruhy, přímo v ohni mezi soupeři. V lize na tomhle postu nemá konkurenci. Umí si udělat místo, být pohotový ve střelbě. Je to ale hodně o chytrosti, kluk bez hokejového myšlení by to nezvládl. Jde o hodně těžkou pozici, on ji ale zvládá naprosto perfektně.
Myslím, že klidně může být prvním Slovákem, který vyhraje extraligové bodování. Pamatuju si, že poslední byl ještě ve federální lize před třiceti lety Braňo Jánoš. Byli tu přitom skvělí slovenští borci jako Peter Pucher, Marek Uram a další. Je trochu náhoda, že se na jedničku nikdy žádný nedostal.
Kdybych měl říct jednoho Slováka, kterého jsem obdivoval a považoval ho za strašně nepříjemného soupeře? Možná se budete smát, ale nejvýš mám Jožka Daňa. Vzpomínám na naše bitvy, když hrál za Třinec a já za Vsetín. Doteď mám v hlavě zápas, kdy jsme u nich dostali sedmičku a já byl minus čtyři. Věděl jsem, že když půjdu na led, dostaneme gól. Už se mi ani přes mantinel nechtělo. Jožo si dovedl pokrýt puk, krásně v tom seděl, měl nízko těžiště. Nešlo s ním hnout, měl pořád hlavu nahoře. Měl osobitý styl, úžasný hokejista.
Obecně spousta dobrých slovenských hokejistů udělala parádní kariéry v Třinci. Je to logické, mají to tam blízko. Vždycky měli nadstandardní podmínky. Byli tam právě Daňo, Jánoš nebo třeba Lubo Sekeráš. Jinak bych ještě zmínil Bobo Stantiena. Když jsem přišel do Vsetína s Ondrou Kratěnou, vzal si nás pod křídla. Fantastický borec, který nám oběma do kariéry hodně dal a pomohl nám.
Spousta Slováků do extraligy přišla s velkými očekáváními, ale nezvládli je naplnit. Já ze Sparty pamatuju třeba Marka Bartánuse a Adama Lapšanského. Oba dorazili jako top bodoví hráči slovenské soutěže, u nás na to ale nenavázali. V té době jsme neměli úplně nejsilnější mančaft. Od nich se čekaly body, museli produkovat. Očekávalo se od nich však víc, než byly jejich reálné možnosti.
Naše soutěž je o třídu lepší než slovenská. Kluk hraje první lajnu někde v Popradu nebo Liptovském Mikuláši. Přijde k nám, ale takovou roli nedostane. No a už není v jeho schopnostech prosadit se třeba ze třetí pětky. Pořád je bereme jako cizince, od kterých čekáte bodový přísun. Když není, dojde ke konfrontaci očekávání s realitou.
Celkově je problém, že sem chodí zadarmo. Neplatí se za ně tabulkové odstupné jako za české kluky v našich ligách. To je špatně. Mluví se o tom dlouhodobě. Na druhou stranu pro zvýšení konkurence a kvality extraligy jsem rád, že je tu máme. Většinou jsou ti hráči přínosem. Musíte ale přemýšlet, jestli se vám vyplatí. Jestli zbytečně neberete místo svému odchovanci.
AUTOR JE MISTR SVĚTA, ČTYŘNÁSOBNÝ VÍTĚZ EXTRALIGY A DVOJNÁSOBNÝ VÍTĚZ FINSKÉ LIGY. NYNÍ HLAVNÍ TRENÉR AKADEMIE V JIHLAVĚ
