Peta Ses asi posral. Pod VV jsme hráli beton, který ovšem soupeře nepouštěl do šancí. Šancí bylo málo na obou stranách. A dokázali jsme z toho těžit. Teď hrajeme spíše extrémního zaďoura, který je pevný asi jako Motákova ranní sračka. Všichni se sešikují ve středním pásmu a soupeř si stejně dojede pro parádní šanci. Nemáme žádnou disciplínu v ničem. Pár zápasů jsme měli extrémní štěstí a to dalo hračům trochu sebevědomí a občas něco vymyslí dopředu. Minulý rok jsme hráli stejně, ale neměli jsme takové štěstí. Hráči postupně ztratili sebevědomí a tlak se na ně zvyšoval. Byl to začarovaný kruh. Letos míříme do stejných sraček. Ale zápas v Pardubicích ukázal, že aktivní hrou můžeme vše změnit. Je čas zapomenout na defenzivní hru, která nám pod Motákem stejně nikdy nešla.