Teď už bez emocí. Sleduji třinecký hokej, potažmo hokej obecně, už více jak šedesát let. I teď, i když mi nemoc nedovolí byt přímým účastníkem, mám permici a budu ji mít i na příští sezonu. Už jsem si myslel, že jsem s hokejem zažil všechno, mýlil jsem se. A mýlil jsem se strašně rád. To , co se včera událo ve WA, by nebyly schopny napsat ani ty nejlepší péra mezi hollywoodskými scénáristy. Zhmotněný sen, ryzí výtrysk radosti a nekonečný proud euforie. Seru na životní trable. Pro tyto okamžiky stojí za to žít. Někdy mě příspěvky na tomto fóru nenechávají klidným, ale je mi velikou ctí být členem této fanouškovské komunity. Děkuji všem, že mohu s vámi sdílet a užívat si všechny ty emoce. A za posledních pět let jsou to veskrze emoce kladné. Oceláři!
