Dlouho bojoval na farmě o vysněnou NHL, jenže pozvánka z Vancouveru, který jej v roce 2015 draftoval, nikdy nedorazila. Vrátil se tedy do Evropy, kde řada hráčů rozkvete, ale mnoho jich také nikdy svůj talent neprodá. Lukáš Jašek (25) patří do první skupiny vyvolených. Už druhým rokem rodák z Třince baví náročné fanoušky v zemi mistrů světa a olympijských vítězů v dresu pelikánů z Lahti.
Klidná síla, tak by se dal charakterizovat Lukáš Jašek, který se stal v Lahti lídrem a mistrem přihrávek. „Nezříkám se role tahouna ofenzivy,“ říká tichým hlasem. Přesto je v Česku možná poněkud nedoceněn. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz vyprávěl o svém postavení v týmu, vlivu jediného muže na tamní hokej, zkušenostech ze zámoří i trnité cestě do české reprezentace.
Do sezony jste s Lahti vstoupili dobře. Nacházíte se ve vrchních patrech tabulky. Co letošní ambice?
„Základním cílem je pro nás postoupit do play off. Nikdo nám nedal nůž na krk, že bychom museli být třeba do pátého místa po základní části. Jdeme od zápasu k zápasu.“
Jak si stojí Pelicans Lahti v hierarchii finských klubů, co se týče financí a zázemí?
„Lahti patří mezi menší kluby nejvyšší soutěže. Dá se říct, že ve Finsku je silná pětka Tappara, Kärpät Oulu, Ilves, IFK a Turku. To jsou kluby s nejvyššími ambicemi a finanční základnou. Můžou si dovolit zaplatit hráčům víc. Naopak v Lahti jsou podmínky skromnější, klubová filozofie se spoléhá na hodně odchovanců.“
V ročníku 2021/22 jste se dostal do All-star týmu soutěže, kde jste byl jediným cizincem. Zlepšila se nějak vaše pozice u trenérů a spoluhráčů?
„Za ten rok jsem si tu nějaké jméno vybudoval. Asi bych lhal , kdybych to nevnímal, nicméně jsem už přicházel do Finska s tím, že bych Lahti měl hodně pomoci směrem dopředu. Cítil jsem zodpovědnost hned od začátku. Čekalo se, že budu lídr, který posbírá v sezoně hodně bodů.“
To se taky povedlo. Není přitom snadné naplnit takové představy. Neupletl jste si na sebe bič?
„Nezříkám se role tahouna ofenzivy. Neřekl bych, že jsou na mě nějak vyšší nároky. Je to podobné jako v minulé sezoně.“
Lukáš Jašek s helmou pro nejproduktivnějšího hráče finské ligy
Lukáš Jašek s helmou pro nejproduktivnějšího hráče finské ligy • Foto Facebook Lahti Pelicans
Působíte jako introvertní typ člověka, takže jakou máte roli v kabině?
(Smích) „Máte pravdu, jsem spíše tišší typ hokejisty, zase si ale troufnu říct, že žádnou srandu klukům nezkazím. Soustředím se spíše sám na sebe, ale je fakt, že tím, jak patřím ke starším hráčům v týmu, tak cítím, že už se ode mě očekává, že už si taky k zápasu něco řeknu. Vidím tam ta mladá ucha a vzpomenu si, jak jsem začínal já, takže se snažím těm opravdu mladým spoluhráčům i pomáhat.“
Co tamní mentalita?
„Říká se, že Finové jsou odměření a chladní, naprosto to potvrzuji. (Smích) Mnoho Finů je uzavřených a nekomunikativních. V týmu už je to dobré, po tom prvním roce jsem zapadl, ale začátky byly hodně zajímavé. Když to nezažijete, nepochopíte. Oni s vámi prostě nemluví, dokud se blíže nepoznáte.“
Váš útočný parťák z minulé sezony Jiří Smejkal odešel do Švédska, přesto nejste v týmu jediný Čech, protože v Lahti chytá Patrik Bartošák. Jak jste si sedli?
„Patrik přišel do klubu už někdy po olympiádě v Pekingu a na rovinu řeknu, že bez něj bychom podle mě ani nehráli předkolo play off, protože nám vychytal spoustu bodů. Do týmu zapadl dobře. Sice mu ještě není ani třicet, ale je v kabině jeden ze suverénně nejstarších. Z mého pohledu si tady vydobyl taky skvělé jméno a ve Finsku ho respektují.“
Trochu jste mi utekl z té otázky, jestli si s Patrikem rozumíte.
„Když chytal za Třinec, tak jsme se tam nepotkali a osobně jsme se neznali, dokud k nám nepřišel do angažmá. Kdybych o jeho problémech nevěděl odjinud, tak bych na něj vůbec netipoval zdravotní potíže, o kterých se hodně mluvilo a psalo. V kabině je to pohodový a přátelský kluk. My dva jsme si sedli a trávíme spolu i hodně času mimo led. Nemůžu na něj říct půl křivého slova.“
Finsko je hokejově v kurzu. Vyhrávají velké turnaje typu MS či ZOH, přitom bez jmen z NHL. Čím je tamní hokej specifický, že je nyní na výsluní?
„Za mnoha věcmi podle mě stojí Jukka Jalonen. Dokáže perfektně vybrat hráče pro daný turnaj. Dbá na obranu, kázeň a zodpovědnost jednotlivců. On skutečně staví mančaft tak, že v něm kolikrát nemá ty největší hračičky, ale jde mu o to, aby každý člen týmu měl své specifické úkoly.“
Myslíte, že má mezinárodní úspěch zásadní vliv na vývoj finské ligy?
„Mám pocit, že jsem na úplně jiném místě, protože v minulé sezoně se hrálo nahoru a dolů, ale letos se začalo hrát více opatrně. Hodně týmu se vidí v tom, jak to dělá Jukka Jalonen a jdou podobnou cestou. Hra ze zajištěné obrany, minimum chyb a efektivita v zakončení. Jalonen navštěvuje všechny kluby, byl i u nás v kabině. Mluví s těmi hráči, zná se s nimi. Není to o tom, že by pro některé finské profíky, co hrají nejvyšší soutěž, byl jenom tím pánem z televize. On je tady opravdová persona. Vše je navíc postaveno na vzájemném respektu mezi reprezentací a kluby.“
Jak popisujete jeho práci, to je až hodné následování.
„Jakým způsobem jedná s hráči, motivuje je ke zlepšování a vybírá je, to je skutečně unikátní. Na druhou stranu ani nemá tolik na výběr. Nechci kecat, ale myslím, že ve Finsku je takové pravidlo, že žádný finský hráč nesmí být během sezony přetěžován stylem, že by reprezentoval na všech akcích před MS. Ti hráči třeba odehrají dva turnaje EHT a na třetí už jet nemohou, takže Jalonen je vlastně i nucen sestavu obměňovat.“
Kdybychom měli srovnat hokej v Česku a ve Finsku, v čem se nejvyšší soutěže liší?
„Stoprocentně je to rychlost. Ve Finsku dostávají mladí hráči hodně prostoru, není to jen o našem klubu, který hodně sází na odchovance. V české lize zase hraje mnoho zkušených matadorů. Když se podíváte na hvězdy české ligy, většinou jsou to třicátníci, ve Finsku má tým věkový průměr třeba 24 let.“
Už je to nějaký ten pátek, co jste pryč z Ameriky. Jak moc s odstupem času mrzí, že jste se nedostal do NHL? A mohl jste pro to udělat něco víc?
„Mrzí to pořád hodně. Zcela upřímně si myslím, že šanci jsem dostat měl, i kdyby se jednalo o jediný zápas. Poslední rok, co jsem v Americe působil, Vancouveru o nic nešlo, protože play off bylo daleko, lidi nechodili kvůli covidovým opatřením, takže tahali hráče na zkušenou z farmy, ale stejně jsem prostor nedostal. Jinak mám čisté svědomí. Více jsem pro to asi udělat nemohl. Celé tři roky na farmě jsem makal a nevzdával to, bohužel štěstí při mně nestálo.“
Vysvětlil vám někdo, proč vám nedali šanci, nebo vám bylo jen řečeno, “sbal se, už s tebou nepočítáme”?
„Žádné vysvětlení ani náhodou. Je ale pravda, že jsem na konci smlouvy dostal další nabídku, abych ještě zůstal a porval se o svou šanci, že bych třeba další sezonu příležitost dostal, jenže jsem absolutně necítil podporu klubu. Podmínky smlouvy se mi nelíbily, navíc mi to beze slova poslali na mail, což asi nebylo to pravé ořechové. Řekl jsem si, že takhle to dál nejde a vrátím se do Evropy, čehož nelituju. Někdy musíte udělat krok zpátky, abyste se mohl nadechnout.“
Na farmě vládne tvrdé konkurenční prostředí. Každý jede na vlastní triko. Neříkáte si někdy, že jste měl mít ostřejší lokty?
„Byl jsem překvapen, že v našem týmu to bylo ještě docela v pohodě, i když máte pravdu, že farma je tvrdá. Tam se klidně spoluhráči spolu porvou i na tréninku, což je v jiné soutěži nemyslitelné. Farma mi dala hodně zkušeností nejen v rámci hokeje, ale i do života obecně.“
Pořád je vám teprve 25 let. Jednou by NHL ještě mohla klapnout, ne?
„Určitě jsem to nezabalil, ale potřebuji cítit podporu a zájem z daného klubu, který by přišel s nabídkou. Aby se nejednalo zase jen o to, že budu trčet roky na farmě, aniž bych dostal šanci se ukázat. S farmou na začátku jako takovou problém nemám, ale potřeboval bych cítit, že o mě skutečně trenér a klub stojí, aby to všechno mělo smysl.“
Řada Čechů už ale narazila. V Evropě za hvězdy, v NHL po nich téměř neštěkl pes, ať už jsou to Roman Červenka nebo Jan Kovář. Čím si to vysvětlujete?
„V Americe neberou Evropu tolik vážně, pro ně to není tak kvalitní hokej a tím pádem je nezajímá, čeho jste tam dosáhl. Oni vás samozřejmě mají proklepnutého, vědí vaše čísla, znají vaše slabiny i přednosti, ale v NHL začínáte od nuly. Nikoho nezajímá, že máte třeba tituly ze tří evropských lig.“
Měl jste nakročeno na velké akce v národním dresu včetně olympiády v Pekingu. Už to přebolelo, že nic z toho nevyšlo?
„Minulý rok jsem o MS nakonec ani bojovat nemohl kvůli zdravotním problémům a olympiádu jsem nějak hodil za hlavu. Turnaje před Pekingem, kde jsem se měl ukázat, se mi nepovedly, to je prostě fakt. Nepodával jsem takové výkony jako ve Finsku. Trenér nakonec zvolil zkušenější hráče, takže nějak zahořklý jsem nebyl, naopak jsem klukům u televize fandil.“
Zmínil jste, že jste s výkony v rámci EHT či přípravy nebyl spokojen. Cítil jste, že to je najednou jiný Jašek než ve finské lize? Přece jen očekávání byla veliká.
„Pamatuju si zpackaný Karjala Cup. To byl turnaj, který se nepovedl snad vůbec nikomu z toho výběru, tam jsme dopadli hrozně. V tom dalším turnaji jsem měl spíše menší týmovou roli, takže jsem toho tolik nenahrál a nemohl jsem nějak zásadně přispět, na což si ale nestěžuju. Dostal jsem na ledě chvilku a tu jsem nezužitkoval. Tečka.“
Lukáš Jašek v národním dresu na Karjala Cupu 2021.
Lukáš Jašek v národním dresu na Karjala Cupu 2021. • Foto Michal Beránek (Sport)
Pojďme více do současnosti. Mluvíme spolu poté, co už je jasná nominace na letošní Karjala Cup, ve které chybíte. Co na to říkáte?
„Samozřejmě bych vždycky rád reprezentoval, protože je to čest, ale upřímně vám řeknu, že jsem vlastně trošku rád, že si teď ten týden odpočinu, protože mám pár zdravotních šrámů, takže se aspoň můžu dát pořádně do kupy. Nebudu lhát, že mě to nemrzí. Trenéři musejí nejlépe vědět, proč vybrali hráče, které vybrali. Konkurence je veliká a míst je málo.“
Takže žádná zlost či frustrace? Ve Finsku se vám daří dlouhodobě, Karjala je navíc turnaj pod finskou hlavičkou.
„Přes léto jsem byl zdravotně mimo, takže mi určitě chyběla část přípravy a dokážu si přiznat, že na začátku této sezony jsem nepodával úplně top výkony. Třeba zrovna některý z těch zápasů trenéři sledovali a nelíbil jsem se jim. Teď už se zase cítím dobře, dohnal jsem i kondiční manko, ale nedá se svítit. Přijímám to, jak to je, určitě nejsem nějak uražený.“
Komunikoval někdo s vámi z reprezentačního štábu během minulé sezony nebo teď na začátku té současné?
„Nevím, jak je to u jiných hráčů, ale v průběhu minulé sezony se příliš nekomunikovalo. Upřímně řeknu, že mám pocit, že komunikace vázla. Je ale super, že mi teď o víkendu volal Kari Jalonen, ptal se mě, jak se mi vede a říkal, že na konci listopadu nás Čechy hrající ve Finsku přijede navštívit.“
Nepřipadáte si jako jeden z nejpodceňovanějších Čechů mimo NHL?
„Těžko říct. Z Ameriky se k reprezentaci v podstatě nedostanete, a když jsem se rozehrál v Evropě, tak jsem tu šanci dostal. Asi bych to nehrotil a neoznačoval se jako nějaký podceňovaný hráč.“