Obyčejně se tomu říká nahlédnout někomu do kuchyně. Václav Varaďa se dostal dál, podíval se pod pokličku dění ve fabrice New Jersey Devils. Nedávno se vrátil z předsezonního kempu, kam vyrazil společně s Patrikem Eliášem. „Nesmírně mě to obohatilo,“ říká momentálně nejlepší kouč v zemi a v rozhovoru pro deník Sport a server iSport.cz popisuje, v čem přesně. Také se zdá, že bez angažmá dlouho nebude. Pobídky k práci se k němu hrnou z různých koutů Evropy. „Těším se na další práci,“ netají 46letý kouč.
V NHL platil za obávaného rafana, rozdával hity, modřiny, soupeře uměl štípnout i góly. Václav Varaďa býval typem hráče, na jaké se nezapomíná. A ověřil si to i v táboře Devils, když se potkal s bývalými slavnými protihráči. „Vzpomínalo se i na to, že proti mně nebylo příjemné hrát. S pár hráči jsem měl i nesrovnalosti, samozřejmě se jim vybavily, jakmile mě uviděli,“ usmívá se majitel šesti stovek zápasů v NHL a Stanley Cupu.
Zeptám se rovnou: váš největší zážitek?
„Ze všeho nejvíc mě potěšilo, že se příprava Devils hodně podobá tomu, co chci jako trenér dělat já a jak bych chtěl tým vést. Samozřejmě, že zázemí klubu je neskutečné, zrovna tak kvalita kádru. Kempu se účastnilo kolem šedesáti hráčů a do jednoho měli velmi vysokou kvalitu. Bylo skvělé sledovat to na vlastní oči, úplně mě to uchvátilo. Vidět jejich komplexní sílu, rychlost a míru hokejových dovedností. Vůbec možnosti, jaké Devils v rámci tréninkového procesu mají k dispozici.“
Pokud ohlédneme od rozdílných finančních možností, co z toho lze převést do českých podmínek?
„Ekonomika to celé dost ovlivňuje, už jenom počty dovednostních trenérů, fyzioterapeutů, videokoučů, lidí ze skautského nebo analytického oddělení jsou úplně někde jinde než u nás. Ty lidi samozřejmě musíte zaplatit. Celý přípravný proces na sezonu NHL je plný výstupů, srovnávat to vážně nejde. Také bych chtěl mít k ruce podobně početný štáb, samozřejmě jak jen to půjde v našich podmínkách.“
Václav Varaďa s Patrikem Eliášem na kempu New Jersey
Václav Varaďa s Patrikem Eliášem na kempu New Jersey
Václav Varaďa s Patrikem Eliášem na kempu New Jersey
Václav Varaďa na stáži v IFK Helsinky
Václav Varaďa s Patrikem Eliášem
Václav Varaďa s Patrikem Eliášem si v USA chodili i zaběhat
15zobrazit galerii
A pokud to víc přiblížíte?
„U nás míváme jednoho fyzioterapeuta na pětadvacet lidí, tam jsou na plný úvazek zaměstnáni tři. Jasně, v kempu NHL týmu jsou k dispozici pro hráče ještě další fyzioterapeuti organizace, i z farmářského celku, ale i tak. Přál bych si, aby se můj příští klub snažil i v tomto tento deficit dorovnat. Samozřejmě v rámci možností.“
Byl jste do dění v Devils ponořený 24/7?
„Přesně tak. S Patrikem jsme každý den přicházeli na zimní stadion kolem půl osmé ráno a odcházeli ve tři, ve čtyři odpoledne. Bylo toho dost každý den. Tréninky, povídání s hráči, s trenéry, jak s týmovými, tak kondičními, dovednostními, se skauty… Pro mě velmi inspirativní. Díky Patrikovi jsme měli všude dveře otevřené. Byli jsme součástí trenérské kabiny, absolvovali jsme všechny mítinky, nejen společné ohledně plánovaného systému hry, ale i s jednotlivci. Hodně mě bavily a posunuly. A když jsme se bavili s hráči, dávali jsme jim konkrétní otázky, jak vidí sebe, spoluhráče, systém, souhru.“
Co vás od hráčů zajímalo nejvíc?
„Ptal jsem se konkrétně na některé věci z tréninku, oni zase na můj pohled. Bavili jsme se o jejich šancích v sezoně a podobně. Líbilo se mi, že jsme si povídali otevřeně, upřímně. A i z jejich strany jsem cítil zájem o můj nestranný dojem. S trenéry jsme konzultovali detailně tréninkový proces, hodně do detailu jsme rozebírali scrimmage (ostrý zápas v rámci týmu), vedli jsme třeba debatu o Ondrovi Palátovi, na něhož hodně spoléhají. Bylo znát, že se mu snaží vyjít maximálně vstříc, aby měl ideální podmínky k podávání co nejlepších výkonů. S našimi a slovenskými hráči jsme byli v neustálé komunikaci, debaty proběhly i se Šimonem Nemcem, kterého Devils v létě draftovali jako druhého hráče v pořadí. Šlo o velmi zajímavé rozhovory, pro mě rozhodně.“
V NHL jste zanechal velmi dobrou stopu, někteří mladí hráči už si vás však nemusí pamatovat. Jak na vás reagovali?
„Vzali mě skvěle. A pokud budu mluvit za sebe, nestyděl jsem se… (usmívá se) Choval jsem se naprosto přirozeně, stejně jako oni ke mně. Nesmírně rád jsem se potkal s řadou mých bývalých protihráčů, jako byli Martin Brodeur, Ken Daneyko, Sergej Brylin, Andrew Brunette, Sergej Němčinov a další kluci. Vzpomínalo se i na to, že proti mně nebylo příjemné hrát. S pár hráči jsem měl i nesrovnalosti, samozřejmě se jim vybavili, jakmile mě uviděli, ale po celou dobu se chovali fantasticky, cítil jsem se tam vítán. Vůbec ne jako cizí element. Cítil jsem se tam skvěle.“
Co kouč Lindy Ruff? Před odjezdem jste připomínal historku, jak jste mu během své kariéry v Buffalu vyčetl, že se s ním váš celek neposouvá. A on si to velmi dobře pamatoval.
„Lindy byl super. Znovu jsme se vrátili do doby společného působení v Sabres, připomínali si konkrétní zápasy, hráče, různé historky. Vzpomínali jsme na mé začátky v organizaci, na můj postupný vývoj, jak jsem to zvládal a podobně. Lindy je výborný trenér, na počátku mé kariéry mi velmi pomohl a teď znovu.“
Najdete něco, co vás zaskočilo?
„Určitě bych vypíchl pár detailů, týkajících se systémového nastavení do sezony. Především, jak chtějí hrát v obranném pásmu, jak tlačit na hráče soupeře. Pro mě jde o nové věci, do té doby mě ani nenapadlo přemýšlet o tom podobně jako oni. Samozřejmě, že k tomu hodně nahrává užší kluziště. Ale do jisté míry jdou ty věci přenést i na evropský led. Velká inspirace.“
Nějaké fígle do přesilovky či oslabení jste si nakreslil a zapsal?
„Jasně, že ano. Mám spoustu nových materiálů, postupně vše přetvářím a vkládám detailně do svého playbooku. Jsem obohacený o řadu podnětů, které lze například využít na soupeře při jeho dobývání. To samé pro hru speciálních týmů, na přesilovky či oslabení. Je toho hodně.“
Jedna věc je herní systém, druhým důležitým faktorem je mentální síla hráčů, potažmo týmu a nakonec i analytika. Ta zažívá obrovský boom. Někomu to voní, někomu ne. Jak vám?
„Já na analytiku až tak nedám. Víc věřím svému pocitu ze hry, svým očím. Vnímám, jak se hráč chová v té které situaci, to je pro mě zásadní. Data dostávám rád, ale nepotřebuji analýzy po každém zápase, z toho se těžko něco zásadního usuzuje. Mnohem víc mě zajímá delší časový horizont. Díky němu si pak udělám celistvější obrázek o hráči. Zda je v progresu, nebo ne.“
Jak přesně využívají analytiku v Devils?
„Jejich analytický tým dodá hned po zápase veškeré údaje, trenéři je mají k dispozici okamžitě. Ale vycítil jsem, že tomu nedávají absolutní váhu, jedou podle vlastního vnímání. Analytika je dobrý pomocník, jen se z ní nesmí stát hlavní nástroj. Data nikdy nevědí, v jakém psychickém rozpoložení se hráči nacházejí, co je v danou chvíli trápí, čím si prochází, kdo z určitých důvodů potřebuje podržet a na koho je třeba zatlačit. Jsou trenéři, kteří analytice přikládají absolutní váhu a jedou podle ní, můj názor je, že takhle hokej nefunguje.“
Když už jsme u toho, který výstup z analytického sledování pokládáte za zavádějící?
„Například vstupy hráčů do útočného pásma. Sbírá se jejich počet, buď úspěšný, nebo neúspěšný. Přitom strašně záleží na daném systému hry, každé mužstvo ho má jiné, prakticky vždy také záleží na daném soupeři. Můžete mít vysoké procento úspěšných vstupů do soupeřovy třetiny, ale pokud v ní nic nepředvedete, neprosadíte se tam, k čemu to je dobré? Může to vypadat zajímavě, ovšem nikoli účelně.“
Jakou sezonu Devils prorokujete?
„Prohráli první dva zápasy, což byl velmi nepříjemný úvod, ale následně se rozehráli a vyhrávají. Jsem rád. Devils už nějaký ten pátek není mladý a rozvíjející se tým, už se od něj leccos očekává. Já osobně je vidím v play off, musí to být jejich cíl. Jasně, někteří hráči se stále vyvíjejí, třeba obletovaný Jack Hughes. Talentovaný hráč, v jednadvaceti letech toho už dost umí, ale stejně se potřebuje dál rozvíjet a učit. Potřebuje vyzrát, naučit se hrát v obranném pásmu a i bez puku, aby se stal celoplošným hráčem. A nejde jenom o něj. Šikovných kluků je v Jersey dost, jen se ještě potřebují stát komplexními hokejisty. Přeju jim, aby v sezoně víc zápasů vyhráli, než prohráli. Potenciál na to rozhodně mají.“
Kolikrát jste si během kempu nebo i po něm řekl: Sakra, tady bych jednou rád pracoval!?
„NHL je má vysněná meta, samozřejmě. Stejně to má v sobě spousta jiných trenérů. Šanci můžete dostat, nemusíte, záleží na kontaktech, na vlastním renomé. Já do kempu Devils nešel s tím, že už se domů nechci vracet a že tam začnu pracovat. Primárně jsem se chtěl trenérsky posunout dál.“
Vnitřní pocit vám řekl co? Že koučovat v NHL je sci-fi, anebo to není jenom bohapustá teorie?
„Víte, ono hraje roli spousta věcí. S manželkou máme dvě holky, třináct a deset let. Bydlíme v Kopřivnici, máme to tu rádi. Stát se, že dostanu nabídku do NHL a využít ji, by znamenalo obrovský zásah do soukromého života. Muselo by do sebe zapadnout řada věcí. Záměrně jsem na to při kempu vůbec nemyslel, chtěl jsem si to tam maximálně užít, načerpat co nejvíc mohu. Posunout se dál.“
Co se změnilo ve vztahu mezi trenéry a hráči od vašich časů? Nemají hráči lepší postavení? Kouč už si ke členům týmu nemůže dovolit tolik, co dřív, že?
„Zrovna po tomhle se pídil. Pamatuju si mnohem tvrdší a náročnější kempy, při nichž se na hráče mnohem víc tlačilo, ocitali se pod úplně jiným tlakem než nyní. Boj o místa v sestavě býval mnohem prudší a ostřejší. Hráči jsou vůči sobě při tréninku mnohem ohleduplnější. Za našich časů to bylo jinak, vznikala i řada afér mezi hráči a trenéry. Je jiná doba. Lindy a jeho asistenti sami říkali, že se to celé posunulo výrazně jinam. Mančaft Devils byl při zahájení kempu de facto hotový, na dvě volná místa se tlačilo dvacet hráčů. Ale po krku si nikdo nešel, ti kluci to nechávali plynout. Čekal jsem, že svedou urputnější souboj, což se nedělo.“
Co život mimo pracoviště New Jersey, vyrazili jste si za písničkou?
„Upřímně, pořádně nebyl čas. Trenéři odcházeli z haly ještě déle než my a ráno už se znovu všichni hlásili. Uteklo to neskutečně rychle. Chtěli jsme jeden večer vytáhnout naše a slovenské kluky na společnou večeři, ale dopadlo to docela vtipně. Ondra Palát si zabouchl klíče od apartmánu a neměl se jak dostat domů. Namísto večeře čekal na člověka, který by ho dostal dovnitř. Počkali bychom, ale protože druhý den se konal zápas, nakonec jsme to zrušili a vyrazili jen s Patrikem.“
Klíčová otázka: co dál? Kdy můžeme čekat, že se vrátíte k trenéřině?
„Jsem přes týden doma a čekám. Pár týmů se mi ozvalo, zatím jde o předběžné oťukávání, přece jen máme začátek sezony. Nebráním se ničemu a už se těším, až někde zakotvím. Každou nabídku, která dorazí, budu pečlivě zvažovat.“
Svrbí vás už ruce?
„Musím říci, že si volna užívám, byť rozhodně nelenoším. Baví mě dívat se nezaujatě na hokeje, sleduju švýcarskou ligu, finskou, švédskou i českou. A do toho NHL. U mě doma pořád jede hokej, z každého utkání si pro sebe něco vezmu. Těším se na nový džob a věřím, že nezklamu.“
Volají vám z extraligy i z venku?
„Je to všehochuť.“
